Horolezectví

S žebříky, ocelovými lany, železnými sponami, kolíky atd. Zajištěné lezecké túry jsou via ferraty různé obtížnosti. Může se stát, že trasy jsou nenáročné, ale zahrnují pouze krátké zajištěné úseky turistických cest. Některé jsou však velmi obtížné, takže je potřeba mít opravdu dobré lezecké schopnosti a alpské zkušenosti. Lezení na via ferratách není bez nebezpečí a často je lze podcenit. Rozhodně musíte mít s sebou to správné vybavení a umět ho správně používat.

Většina nehod se stane, protože běžní turisté používají via ferraty jako úvod do vertikálního terénu. Znalosti a dovednosti potřebné k tomu často chybí. Zařízení se často nepoužívá správně. Na druhou stranu se také stává, že zkušenější lezci často podceňují nebezpečí na via ferratě. Kvůli specifickým bezpečnostním prvkům je obvykle těžší zachytit pády než s běžným horolezeckým lanem. Častěji dochází k úrazům v důsledku zlomených karabin, protože často může docházet k bočnímu namáhání. Mezi další nebezpečí patří:b Údery blesku a neočekávané nehody.

Pokud chcete lézt jako začátečník, měli byste se pořádně natrénovat na via ferraty, nebo možná. vzít si průvodce během prvních několika prohlídek. Více než polovina lidí, které na via ferratách potkáváme, je zbytečně ohrožena nesprávným používáním vybavení. Většinou je chyba v použití lanové brzdy, někdy je to špatné vybavení.

10 nejlepších lezeckých cest v Německu

1-     Křižovatka Steinberg

Začínáme přímo za parkovištěm Seeklause a vjíždíme do národního parku. Nejprve jdeme po značkách k Blaueishütte a pak nás cesta vede úsekem lesa, až se dostaneme na širokou lesní cestu, která vede do kopce od parkoviště Holzlagerplatz. Pokračujeme směrem k Blaueishütte, po ní se dáme doprava, odbočíme vpravo na dobře viditelnou omytou cestu a poté se držíme vlevo, abychom opět skončili na lesní cestě u ukazatele naproti Blaueishütte. Odtud pokračujeme vpravo po lesní cestě, která brzy končí v odbočce.

Nyní je vidět vlevo neznačená cesta, ale je dobře vyšlapaná. Nyní jdeme většinu cesty nahoru k Blaueishütte. Jdeme po dobře rozpoznatelné cestě nízkým jehličnatým lesem, dále úzkým údolím po mírně vlhčích a kluzkých cestách. Po cca.200 m. Držíme se vlevo, vyhneme se skalnatému úseku a úzkými vlásenkovými zatáčkami rychle stoupáme na vrchol. Pak se dostaneme na krátké místo v této části, kde potřebujeme ruce, a přelezeme doleva přes malý kamenný schod. Hned poté míjíme výrazný balvan vlevo a neznačená cesta se naposledy rozdvojuje. Pokračujeme po silně zarostlé cestě doleva směr Schärtenalm. Zde se dáme snadnou pravou odbočkou, která nás strmě, ale přímo dovede k Blaueishütte. Zbytek stoupání na Blaueishütte je snadný, i když strmé části mohou být na jaře ještě občas pokryty sněhem. U Blaueishütte si dáváme pauzu a pokračujeme do Steinbergu.

Podle sněhových podmínek můžeme dojít i přímo přes štěrkové pole na Schärtenspitze. Jedná se o alternativu k normální trase směrem na Hochkalter, Blaueisgletscher a Schärtenspitze. Nyní stoupáme přes Platten a Schrofen severozápadním směrem až na Steinberg.

Po dostatečné chvíli začíná sestup na sever, od vrcholového kříže vpravo pod hřeben. Stále je zde vidět staré značení. Krátce nato odbočuje cesta doleva a vede nás kolem Steinbergu zpět k Blaueishütte, my se však dáme cestou přes Schrofen doprava k travnatému rameni. Přes borovice přecházíme alejemi do výrazné rokle, která sleduje trávu. Nyní vlezeme do žlabu a pak zpět nahoru. Nyní pokračujeme modřínovým lesem a stoupáme v zatáčkách dolů, až dojdeme na světlou pastvinu Schärtenalm, kde si můžeme bezpečně odpočinout.

Z Schärtenalmu stoupáme po snadné štěrkové cestě. Jde se z kopce do blízkosti známého Wendehammeru a pak po známé cestě zpět k Seeklause.

2-     U Ochelbaude

Vinařský sport je v Labských pískovcích obzvláště důležitý, protože lezení se vždy provádí především na samostatně stojících věžích. Na skalách Ochelbaude je to jiné, protože snadný, ale exponovaný výstup po stezce vede po stěně a ne po vrcholku věže. Stezka je vybavena mnoha stupačkami, a proto ji mohou snadno využít i začátečníci na strmé skalní stěně. Uprostřed stěny jsou na výběr dvě varianty, které se obtížností téměř neliší.

Trasa začíná na parkovišti u příjezdové cesty do Ochelbaude. Jdeme k prvnímu domu a do údolí zaříznutého mezi skalními stěnami vlevo. Zkušební stoupání vede po pravé skalní stěně. Vstupem na via ferratu je malá dřevěná branka uzamčená na kombinační zámek.

Podél hladké stěny dojdeme k mírně stoupajícímu přejezdu a rozcestí. Zde můžete jít po žebříku přímo nahoru, což je první možnost. Na spodní variantě desku krátce přejdeme, v jednom rohu dojdeme k pásmu a pak přelezeme přes desky k širokému pásu. Zde přejdete na variantu s žebříkem. Na této přejezdové variantě jdeme po pásu vpravo, spárou k východu.

3-     Wimbachtal, Hochalmscharte a Schärtenalm

Tento denní výlet je rozmanitou a slibnou trasou po Wimbachově mostě. Na zastávce autobusu nebo na parkovišti míjíme Wollstadel po cestě do soutěsky, kde si musíme zakoupit vstupenky do soutěsky za 2,50 €. Poté, co opustíme Wimbachklamm a provází nás skvělý výhled na Wimbachgries, dorazíme do útulné restaurace podél Wimbachschloß. Zde začíná převýšení cca 650 m. dlouhé stoupání na Hochalmscharte. Hochalmsteig je klasifikována jako černá, je poměrně namáhavá a zahrnuje několik míst, která jsou zajištěna drátěnými lany nebo jsou nápomocná krátkým žebříkem.

Ve spodní části jste vystaveni ostrému polednímu slunci, ale brzy procházíte krásnými jedlemi a borovicemi. Z Hochalmscharte máte nádherný výhled zpět do Wimbachtalu. Sjezd na Hochalm nás přenese stejně krásný a na začátku léta možná. mírně zarostlé cesty k Schärtenalmu. O tuto malou alpskou pastvinu je postaráno a poskytne vám svůj Kaiserschmarren s širokým výhledem na sever. Cesta zpět odsud je také odměnou, protože odsud jedeme skoro jen z kopce. Sledujeme ukazatele do Ramsau, pak zpět po stinné boční cestě k Wimbachskému mostu.

4-     Nagelfluhkette z Hochgratu do Bühlu

Od horské stanice sledujeme hřeben, který se prudce svažuje k severu, k východu, kde drátěná lana výrazně snižují riziko pádu. Přes první skálu Nagelfluh jdeme příjemně do kopce na vrchol Hochgrat, který je zároveň nejvyšším bodem celé trasy. Jdeme lehce po dobré horské cestě, pak krátký strmý úsek do širokého sedla a pak z kopce do Brunnenauscharte. V případě špatného počasí je zde možnost opuštění.

Na druhou stranu stoupáte, zpočátku trochu prudce, pak mírně do kopce přes luční hřeben. Přicházíme do malého sedla a pak na rozcestí před Rindalphornem. Krátká zajížďka doleva do 1821m. Vysoký vrchol byste si neměli nechat ujít, protože právě zde si můžete dát první přestávku. Na rozcestí pokračujte podle značky ve směru „Mittagbahn“. Zde je poněkud nepříjemný, strmý sestup na Gündlesscharte, kam se lze dostat lesem. Zde se dostáváme k jedinému opravdu prudkému stoupání túry, které nás vede po stezkách na Gündleskopf. Cesta je krátce mírně exponovaná podél Nagelfluhgrat, než se dostaneme na luční hřeben Buralpkopf. Za tímto stoupáme dlouhou cestu z kopce po hřebeni. V horském sedle „Sedererstuiben, Mittagbahn“ máme cca. napůl hotovo. Jdeme po rozcestníku směrem na Alpe Gund. Jdeme po rozcestníku ke Kemptener Naturfreundhaus na Alpe Mittelberg. Po této cestě pak jdeme lesem kolem rozcestí na Gschwender Horn směrem na Büh.

5-     Schönau – Feldkogelsteig – Kärlingerhaus

Ze zastávky se můžeme projít po Ludwig-Ganghoferweg kolem rušné nákupní ulice a podél Seeklause. Poté dorazíme k molu, kterým začínáme přejezd do Salet. Nyní se vydáme po širokých cestách 492 a 424 a dojdeme k Obersee s výhledem na vodopády Röthbach. Vracíme se pár set metrů a stoupáme po náročném Sagerecksteig vlevo od široké cesty k molu. Zde odbočíme na stezku 422, mineme Saletalm a poté začneme strmé stoupání přes vlhkou stěnu. K fantastickým výhledům na Königssee a Obersee využíváme dřevěné žebříky a úseky zajištěné ocelovými lany, které není radno podcenit. Za alpskou pastvinou Sagereggalm jde jen mírně do kopce a krátce nato se dostanete na cestu 416, která vychází z Wasseralmu vlevo. Zde se držíme vpravo směr Kärlingerhaus, odbočujeme u Grünsee a slézáme na břeh. Dobrá orientace je zde nutností, protože Feldkogelsteig zde není značená a je špatně viditelná. Vede po skalní stěně, která strmě stoupá k Glunkereru, cca.40m. nad jezerem, ale nepřichází na značenou cestu ke Kärlingerhausu.

Nyní půjdeme po stezce ke Grünseealm a pod Feldkogel odbočíme vpravo. Že jsme došli ke správnému vstupu na Feldkogelsteig, poznáme podle starého značení a železných kolíků na stěně. Odtud už je po cestě snazší, neboť musíme lézt vlhkým převisem přímo po stěně vlevo nahoře. Místo toho bychom neměli sledovat kraj trávy doprava. Dojdeme na konec stezky, když terén před námi opět klesá a je výhled na Schottmalhorn a Schönfeldspitze. Zde se držíme vpravo a jdeme přes oblast k nejvyššímu bodu Feldkogel. Zde si můžeme dát pauzu a kochat se výhledem na Königssee a pak pokračovat po normální trase 423 k Funtensee a po krátkém stoupání na vrchol dorazíme do cíle, Kärlingerhaus.

6-     LE MONDE OU RIEN – AIPL PIER

Jedná se o alpské volné sportovní lezení na 3 délkách. Trasa je docela dobře zajištěná a tudíž velmi exponovaná díky velké skále v převisu na pilíři Aipl.

Procházíme se po lesní cestě od St. Margarethen a pokračujte po cestě směrem k Mitteralmu. Poté, co jsme dorazili do stanice Aipl, jdeme po silnici vpravo, dokud nedosáhneme cca.50m. odbočte vpravo na lesní cestu. Jakmile opustíme Aiplsee vlevo s nápadným kráterem, je možné bivakovat. Zde jsme v oblasti větrolamu a pak po kamenných mužících a málo využívané cestě vpravo od jezera přes les a suť až k patě zdi. Držíme se vpravo na suti, kde je cesta lepší. Vstup do Aiplova pilíře se nachází téměř v nejnižším bodě stěny přes spárovou křižovatku.

Přímé slanění přes slaňovací svah je obtížné kvůli diagonálnímu průběhu od převisu. Proto je možný ústup s 2x 60m lany z II. Doporučuje se stát.

7-     Ledovec nad zářezem ledovce

Začneme na autobusové zastávce „Hintersee“ přímo u stejnojmenného jezera a hotelů. Jdeme po značené cestě do kopce k Halsalmu, která vede krátce po asfaltu a pak do kopce po úzké stezce v serpentinách. Po cca 200m. odbočíme vpravo na cestu 50m. jde z kopce. Po další lavinové cestě, kde v závislosti na ročním období ještě najdete syčící potůčky nebo sněhová pole, jdeme po neznačené, ale opravdu čisté cestě. Krátce nato nás cesta vede do kopce lavinovou alejí a několikrát překračuje potůček. Po cca.300 m. Na této cestě malé údolí končí. Zatímco cesta na Edelweißlahnerkopf se před námi stáčí doleva, my se budeme držet vpravo.

Nyní míjíme dva velké listnaté stromy, kde si můžeme udělat krátkou pauzu a pak po stezce pod skalní stěnou dojdeme k místu, kde les zasahuje nejvíce. Zde se dostáváme ke značení bledě červených teček, které označují cestu nahoru k Eisbergscharte. Zde následujeme horní variantu, kde záhy přicházíme k žebříku. Nejstrmější část je zde zneškodněna prolézáním roklí a následně horskými borovicemi do průrvy. Jakmile dorazíme k průrvě, cesta nás zavede přes ostré krasové skály s hlubokými roklemi a několika travnatými prohlubněmi.

U tří zvlášť velkých balvanů nás špatně viditelná cesta vede vpravo do lesa. Po této cestě jdeme nejprve východním směrem, poté severozápadním směrem k ledovci. Pod vrcholem se musíme probojovat úzkými horskými borovicovými alejemi. Nejlepší výhled získáme, když při sestupu (či stoupání) po úzkém hřebeni na pár metrů opustíme cestu a vylezeme na římsu.

V průrvě jdeme nejhlubším směrem zpět směrem k chatě lesního dělníka. Okolí je plné modřínů a zde začíná sjezd do štěrkové oblasti, která nese jméno Baumgarten. Kličkujeme v úzkých serpentinách po sypké zemi, až naše cesta opět zmizí v hustém lese. Po krátkém úseku v lese se dostáváme k části rozstřílené cesty, která je skutečně odstřelena do strmé skalní stěny. Cesta je nyní snazší, i když pokračuje strmě z kopce lesem na Wachterlsteig. Jakmile jsme tam, držíme se vpravo a po cca.1 km. na Alpenstrasse u hostince Wachterl.

8-     ŘETĚZCE BIGOTRY – VYSOKÝ BLOW

Čeká nás zde náročná lezecká cesta s celkem moderním charakterem. Na parkovišti Kreuzeckbahn projedeme na kole za levý okraj parkoviště a za železničním podjezdem odbočíme vlevo na špatnou dehtovou cestu. Pak už jedeme vždy podle ukazatelů směr Kreuzeck-Haus. Pár metrů pod Kreuzeck House pojedeme vlevo krátce z kopce k údolní stanici lanovky Längenfelder a pokračujeme po silnici přes Hochalm. Následuje prudké stoupání k chatě horské služby směrem na Osterfelderkopf. Nyní přicházíme k cykloskladně v údolí hned za horskou chatou. Odtud pokračujeme pěšky po lanem zajištěné cestě Schöngehen do průrvy pod Bernadeinkopf. Na cestě se 100m. Kolem úpatí Alpspitze odbočujeme na jih do Grieskaru. Na jižním křídle cirkusu přecházíme do Kargrundu pár metrů od vchodů. Celkem trasa trvá kolem 4 hodin, je v nadmořské výšce 1450 m a je dlouhá 13,8 km. na kole a 2,5 km. pěšky Po 15m zastavujeme. Až vyjdete, zahněte doprava k velkému pásu a vystoupejte 10m. do slaňovací stanice „Peter Lustig“. Odtud slaňujeme po slaňovacím svahu.

9-    Přes Höllental na Zugspitze

Zugspitze je nejvyšším vrcholem Německa a není zrovna žádoucím zážitkem z vrcholu. Tady jde o cestu: Výstup vás provede Höllentalem, a proto je nejkrásnějším a po svém jubilejním hřebenu nejnapínavějším výstupem.

Z Hammersbachu jdeme podél stejnojmenného potoka až ke vstupní chatě v Höllentalu po široké cestě v lese. Odtud pokračujeme přes Höllentalklamm k chatě Höllentalangerhütte, kde můžete přenocovat. Zpočátku jdeme téměř po rovině přes Höllentalanger po turistické stezce za chatou, pak mnohem strměji k Hühnerleiter, poměrně strmému skalnímu žebříku ze skob. Krátce poté jdeme k „tabuli“ na značené trase. Hlava pro výšky je zde důležitá. Železné kolíky a přes ně natažené ocelové lano umožňují překonat skalní stěnu.

Po "prkno" stoupáme do strmého, skalnatého terénu. K Höllentalkaru vždy jdeme po pevných drátěných lanech. Tam, dokud se nepřiblížíte k Höllentalferner, oblast brzy začne být velmi ponurá. Nyní nás stezka vede přes začátek ledovce doleva. Abychom se vyhnuli zóně trhliny, držíme se opět vpravo a po ferratě se na vrchol přibližujeme dost strmě. Na tomto vzdušném lezeckém systému stoupáme strmě na Irmerscharte a severním úbočím východního vrcholu Zugspitz pomocí drátěných lan a železných kolíků nahoru na širokou cestu. Na té odbočíme vpravo a posledních pár metrů dojdeme přes mastné skály ke zlatému vrcholovému kříži.

Nejjednodušší způsob sestupu zpět do údolí je jednou ze tří lanovek. Pokud chceme jít pěšky, můžeme se vrátit do údolí po výstupové cestě nebo přes "Stopselzieh". Docela oddaní alpinisté šplhají zpět přes výroční hřeben.

10- Hillenbergova lezecká aréna

V oblasti nepoužívaného lomu odváděli členové „Německého alpského klubu“ a „IG Klettern NRW“ po mnoho let pečlivou práci a vyvinuli více než 80 tras. Byly vytvořeny trasy s úrovněmi obtížnosti od 3 do 9+, což z nich dělá jedny z nejnáročnějších tras v celém Sauerlandu. Pět rozvinutých stěn přitahuje horolezce z celého Severního Porýní-Vestfálska a Beneluxu. Střed je 45m. vysoká stěna Hillenberg s až 50 metry lezení, která je vhodná zejména pro profesionální sportovní lezce a vysokohorské lezce. Sofistikované vícelanové túry, jako jsou:b Velký alpský traverz „Querulant“ činí lom Warstein velmi atraktivním pro opakované návštěvy a diváky.

Skály, které se nacházejí v nízkých horských pásmech, jsou domovem různých rostlin a živočichů. Některé skalní oblasti jsou proto z horolezeckého využití vyloučeny. Během rozmnožování ptáků dochází také k některým skalním uzávěrům. Horolezecká aréna Hillenberg se nachází v bezpečnostní oblasti stále aktivního lomu, a proto je lezení v týdnu povoleno pouze od 12 hodin.

Pomohl vám náš článek? Nebo máte dotazy či návrhy k našemu tématu? Neváhejte a zanechte svůj komentář níže. Vaše dotazy, kritiky i komentáře uvítáme a rádi na ně odpovíme.